Příručka

Aby se milenecký vztah zdárně vyvíjel, je zapotřebí scházet se v intervalech, které nevzbudí nežádoucí pozornost. Tady hodně záleží na typu našeho vztahu a na naší sebekázni. Optimální je, pokud svůj nemanželský protějšek považujeme za dobrého přítele, s kterým se dá i mluvit a s nímž máme i jiné společné zájmy než skotačení v peřinách. Jednoduše se občas sejdeme, vybereme spolehlivou a bezpečnou chvilku a když se to zrovna nehodí, schůzku odložíme.

Přibližně stejně často dochází k tomu, že se do sebe bezhlavě zamilujeme. Doma se potácíme napůl v bezvědomí srovnatelném s těžkým ránem po celonoční konzumaci alkoholu, nechápavě pohlížíme na osobu, která zaplňuje druhou polovinu manželského dvoulůžka, trápí nás, že kdosi vedle nás zabírá místo někomu, kdo by si je zasloužil mnohem více, a nejsme schopni odpovídat ani na nejjednodušší otázky. Pokud se ještě několikrát denně na dlouhé minuty zavíráme s mobilem do koupelny či na WC, nelze počítat s tím, že partnera udržíme v nevědomosti déle než dva týdny, pokud ovšem nemáme to štěstí, že se zrovna nachází na několikaměsíční stáži v zahraničí. To se však podaří málokdy, a proto raději vycházejme ze skutečnosti každodenních rodinných večerů. I pro tento případ platí pár základních pravidel, které stojí za to dodržovat, jestliže nechceme způsobit nepříjemnosti sobě ani druhým.

1. Neposíláme si celý večer SMS zprávy: dostáváme–li jich v běžném životě málo, budeme jich málo dostávat i teď. Stačí jedna stručná, pokud si opravdu nedokážeme pomoci, např. „Miláčku, těším se na středu odpoledne, pa, líbá tě Bláňa.“ Pokud nám taková zpráva přijde, je vhodné vykřiknout něco jako:  „Jé, Blanka píše, že se stěhuje z Ostravy do Poruby, věřila bys tomu?" a zprávu okamžitě, ač nám to trhá srdce, smazat.

Jakmile  se totiž začneme rozepisovat („Ty ani nevíš, jak je mi s tebou skvěle. Cítím se úžasně, když spolu trávíme naše intimní chvíle. Je báječné se tě dotýkat na nejrůznějších místech,“ atd.), je to nejen časově náročné, ale vystavujeme se tak zároveň nebezpečí lehce připitomělého výrazu, nemluvě o tom, že klesá naše schopnost vnímat bezprostřední okolí.  To má za následek zvýšený zájem a podezíravost našeho partnera.

2. Udržujeme zdvořilou a zasvěcenou konverzaci se svým zákonným partnerem, vyslechneme, co ho trápí, pokusíme se poradit či alespoň přispět svým názorem. Velmi upřímně se zajímáme o fakt, že mamince se po plněných fazolových luscích zase neudělalo dobře... Podcenit tento bod by byla rozhodně chyba.

3. Nezanedbáváme své potomky. Oni za naše úlety nemohou a když si s nimi zahrajeme jejich oblíbenou hru nebo je vezmeme někam na výlet, prospěje to jim a i my přijdeme na jiné myšlenky.

4. Nenamlouvejme si,  že naše přítelkyně či přítel jsou zkrátka úžasní, zatímco manželka/manžel nemožní. Na 90% tomu tak není a ti, co to zkusili a milenku za manželku vyměnili, většinou po čase přiznávají, že je to vlastně úplně to samé a kdyby to bývali věděli, výměnu by si ušetřili – a s ní i nervy a peníze.

5. Dodržujeme všechna ustálená pravidla a zvyky. Pokud chodíme do kina, divadla, bazénu čikamkoliv pravidelně se svým protějškem,
pokračujme v tom i nadále a v žádném případě jej neměňme za novou známost. Jistě si najdeme jiné aktivity a místa, kam ji vzít.   

6. Pokud se vyskytne nějaká nečekaná situace v rodině - onemocní tchýně, dítě potřebuje odvézt k lékaři, manželka prorazila pneumatiku o obrubník -, v takovém případě rozhodně zrušíme  schůzku s milenkou, nabídneme vhodný náhradní termín a spěcháme za rodinnými povinnostmi. Velmi se to vyplatí. 

7. Průběžně kontrolujeme svoje  chování a pocity, abychom se ujistili, nakolik máme situaci pod kontrolou. Ve chvíli, kdy po intimní chvilce strávené s manželem/manželkou cítíme provinění vůči milenci/milence, je to neklamné znamení, že už nám situace přerostla přes hlavu a je na čase začít ji řešit.

Na počátku intenzivního vztahu máme samozřejmě velkou potřebu vidět svého miláčka co nejčastěji a jsme ochotni pro to udělat nemožné. Ani zde bohužel není jiná rada než dobré sebeovládání. Pokusíme se nad situací zamyslet - rozhodně si přejeme, aby nám vztah, nový i starý, vydržel co nejdéle. A to se přirozeně  nepodaří, když se vše provalí. O trvání vztahu se musíme zasloužit sami, ale na druhé straně, nic se nesmí přehánět. Nemůžeme najednou přestat chodit domů, kde jsou na naši přítomnost zvyklí. Každé zpoždění je třeba mít předem pečlivě – a věrohodně - zdůvodněné. Jinými slovy, je třeba žít i nadále pokud možno normálně, nebýt nepřítomný duchem a rutinní povinnosti plnit stejně pečlivě jako doposud.

Zde je nutno připomenout, že toto vše zvládají daleko lépe ženy a průměrný manžel je daleko snadněji udržován v nevědomosti než průměrně vnímavá manželka. Jste-li muž, věnujte těmto radám zvýšenou pozornost.

Když manželce večer zapípá mobilní telefon, často se přistihnu při myšlence, kdo že jí to asi zase píše. Nikdy jsem se po tom ale nepídil. Možná to je tím, že si nejsem jistý, co bych dělal, kdyby se moje podezření potvrdilo.

Moje kolegyně má v lecčems pravdu. Vliv zkonzumovaných fazolí na trávení mojí tchýně by mě opravdu nenechal chladným. Mám o její zdraví skutečně upřímné obavy. Mimochodem, pánové, napadlo nás někdy, že s výměnou manželky za přítelkyni si prohazujeme i tchýni? Troufám si tvrdit, že ne. Stvořit smíšenou autorskou dvojici nakonec nebyl tak špatný nápad…

Další nápad, který se někdy ve chvíli euforie dostavuje, je domluvit setkání obou našich partnerů, třeba na základě domněnky, že by si oba rozuměli a nám by to občas mohlo být ku prospěchu. Nemuseli bychom alespoň tak důsledně dbát na to, aby doma nezaznělo nepatřičné jméno a neměli bychom ani tolik práce s vymýšlením krycích legend. Místo toho by stačilo říci: „Jdu Mařce navrtat obraz, ten její je naprosto levej, tak mě o to požádala.“

Tak jednoduché to ale není: kdyby bylo, nebylo by zapotřebí téhle příručky.

Ženy mohou být různě vyvinuté, co jim ale nikdo neupře, je vyvinutý šestý smysl. Ten naší zákonné partnerce umožňuje poměrně přesně vycítit, jaký vztah chováme k druhé ženě.  Ať už za tím vězí hormony, nebo jen určité zabarvení hlasu, je to prostě tak.  A pokud se stále zabýváme myšlenkou ohledně setkání obou žen, naše realisticky smýšlející milenka nám to jistě rozmluví. Mezi ní a naší manželkou přátelství pravděpodobně nevykvete, ačkoliv i k tomu může dojít – o tom více v Kapitole XIII. 

Jak už bylo řečeno, šestý smysl je vyloženě ženskou doménou. Manžel s milencem spolu mohou v klidu vyrazit na pivo a pokud se milenec po šestém kousku  sám neprořekne,  žádné zvláštní riziko nehrozí. Otázkou ovšem zůstává, má-li vůbec smysl takové riziko podstupovat.

Ještě než opustíme citlivé téma odvozených vztahů, zkusme respektovat jednu zásadu. Jsme-li s milenkou a dojde ke konverzaci, nesrovnávejme ji s manželkou. Berme jako fakt, že se jedná o dvě zcela nezávislé individuality, které zkrátka nahlas porovnávat nelze.

O pravidelnosti schůzek, jejich trvání a dalších časových záležitostech si řekneme více v Kapitole XV.